Genialita starých seriálů

S přibývajícím množstvím televizních stanic vysílaných v naší české kotlině se nám zásadně rozšiřuje repertoár televizní zábavy. To jednak znamená příval nových seriálů ze zámoří (a popř. z Británie) a v případě opačném oprašování starých a již několikrát odvysílaných pořadů. V aktuálním ročním období jsou reprízy „zemí“ zaslíbenou, protože i herci a obecně tvůrci mají nárok na dovolenou, takže porovnání minulost versus současná televizní produkce je nejmarkantnější.

Symbolická je jedna z mnoha hezkých hlášek z Vratných lahví „Prosim tě, jak můžeš koukat na takovou blbost?“ – „A žehlil jsi někdy?“

Nejzajímavější je nejdůležitější televizní tvorba tzn. seriály. (Samozřejmě ještě zajímavý je fakt, jak vymizely dříve velice oblíbené televizní estrády typu A možná přijde i kouzelník.. nebo Návštěvní den, ale to na jindy…) Je až neuvěřitelné, že ačkoliv se v ostatních sférách televizní zábavy snažíme dohnat americkou produkci skoupením jejich licencí (American Idol, Hell's kitchen atp.), tak v seriálech, které si musíme natočit sami, totálně ztrácíme. Sice se stále smějeme kvalitě kolumbijských telenovel, ale hrozivě se k nim už přibližujeme svojí vlastní tvorbou.

Celý článek »

Jak funguje představivost

V mém oblíbeném filmu The Magic of Belle Isle praví Morgan Freeman v roli starého kdysi úspěšného spisovatele velice hezkou větu „Představivost je ta největší síla, kterou kdy mělo lidstvo k dispozici“. Nejenom, že to moc hezky zní, ale je v ní i krásně řečeno, že u jakéhokoliv činu, ať už šlo o knihu, film, obraz nebo stroj, byla na začátku pokaždé idea – nápad – představa. Jinak řečeno všechno, co lidstvo vytvořilo, nejdříve vzniklo v něčí hlavě.

To je stále fakt, který je všeobecně známý a ví to každé dítě, ovšem už málokdo se zamyslí nad samotnou podstatou představivosti… O co vlastně jde? Řekněme, že je to vytvoření nové myšlenky, nebo lépe vyjádřeno jako stvoření nové představy.

Jak lze sestrojit novou představu? Snadno… pomocí nakombinování našich vědomostí a znalostí. Tady už se dostávám k tomu, co si uvědomuje už málo z nás člověků neboli lidí. Na to, abychom mohli vytvořit nové věci, musíme znát ty staré. Není možné vymyslet něco nového, můžeme jen „vymyslet“ novou kombinaci již existujících prvků. Nelze si třeba představit novou barvu, můžeme jen mísit znalost, kterou už máme.

Celý článek »

27 nepsaných pravidel studia na VŠ

Jelikož jsem posledních zhruba 9 měsíců strávil na vysoké škole, nabyl jsem za dobu svého prvního ročníku dost znalostí o tom, jak zajímavé prostředí vlastně vysoká škola nabízí. Jedná se totiž o sociální prostředí naprosto originální a odlišné od jiných typů škol nebo pracovišť, což samozřejmě vyplývá ze samotné podstaty pomaturitního studia. Přišlo mi tedy zajímavé, vysledovat jakési základní principy chování studentů a dát je do konkrétní škatulky.

Jedná se o mou osobní zkušenost, která může být značně zkreslena mojí krátkou přítomností v tomto sociálním prostředí. Další otázkou zůstává, jak hodně obecná mnou sepsaná nepsaná pravidla jsou, tedy zdali platí napříč vysokými školami.

Kapitola I. – Obecná pravidla

1. Valnou většinu populace tvoří prváci, kam mizí studenti vyšších ročníků není nikomu známo.
2. Děkanát si zřejmě platí jednoho člověka, aby reprezentoval všechny vlastnosti, které by správný student měl mít. Vzniká tedy umělý archetyp ideálního studenta, tento člověk je poté mezi ostatními studenty nade vše nenáviděn.
3. Učitelé jsou tvorové se zapomnětlivostí dosahujících nebeských výšin (v případě, že to nedělají naschvál), pokud po nich něco chcete, musíte být za každou cenu otravní a neodbytní. Je to hra, kterou všichni jsme nuceni hrát.

Celý článek »

Český (anti)marketing

Je paradoxní, že ačkoliv jsou občané ze severní části zaoceánského kontinentu považováni (speciálně u nás) za blbce a jejich „americký úsměv“ se stal jakýmsi termínem technicem značícím tupý, všudypřítomný úsměv, jsou v oblasti marketingu a reklamy vzdáleni od našich způsobů prodeje zhruba tak jako Mozartův Don Giovanny od Landova Krysaře (pro neznalce, burany a pobudy to znamená světelné roky, na hony, nebo také hodně moc daleko).

Jedna z příčin tohoto faktu je jasná a to historie, protože posledního půl století se tu na způsobech propagace nepracovalo vůbec a když ano, tak to bylo hodně špatně. Samosebou je to jeden z důsledků za uzdu vedené ekonomiky, ale tato doba je již 20 let pryč, a jakkoliv je nyní naše prostředí více než benevolentní, vznikají tu taktiky pro zvýšení prodeje natolik špatné, že snad i pojem taktika by se mohl urazit užít jej v souvislosti s těmi zvěrstvy, která jsou v českých končinách prováděny.

Celý článek »

Povodně a zpravodajství

Naší vlastí, která jindy v tuhle roční dobu překypuje květy, zelení a zamilovanými páry (ty tedy výjimečně můžeme naleznout i v jiných ročních obdobích), v posledních dnech, jak je všem ostatně známo, cloumá přebytek vody. Ačkoliv si Češi rádi stěžují na špatné koupání a speciálně potom měšťáci odsouzení k pobytu na přeplněných koupalištích, v případě, že dorazí voda naprosto samovolně a zadarmo až do obýváků, mají tito občané problémy zase opačné. Jednou je vody málo a je příliš daleko, podruhé zase moc a zase tam, kde být nemá.

Ve společnosti se vyrýsovalo několik archetypů lidí, jedna část populace pláče a lituje druhou část, která je postižena přehršlem kapaliny, třetí hlouček tvoří ti, co si z nastalé situace dělají legraci, a konečně potom členové čtvrté formace, ti jsou speciální tím, že jim je to všechno úplně fuk, voda jim totiž nedělá problémy v chůzi po domácnosti a není třeba se tedy namáhat starostí o jiné.

Ovšem všichni tito zmínění lidé patřící do populačního koláče českých zemí jsou zasaženi informacemi zpravodajských kanálů (není myšlen kanál jako stoka nýbrž tok informací). Ať už mluvíme o televizi, tištěných mediích nebo internetových stránkách, všem se tato událost nadmíru hodí do kabaretu, ono totiž krom toho, že v pátek hrajeme fotbal s Itálií, není vůbec nic, co by mohla média řešit. Každá společnost se postavila k povodním po svém, na iDnesu můžeme najít nejzajímavější fotky dne, která nás vemou za srdce, Seznam hledá senzace, ČT24 se snaží pomáhat a Nova… Nova je zkrátka zase tou Novou, jak ji známe.

Celý článek »

Proč dnešní hudba nemá smysl

Dny, kdy v hitparádách válely písničky od Beatles a Rolling Stones, jsou nenávratně pryč, ovšem musím si klást otázku, proč v dnešní době, kdy můžeme poslouchat úplně všechno a nikdo lidi netrestá za poslouchanou hudbu, si vybírá značná část populace hloupé písničky. Pod termínem „hloupé“ si vybavím slova: alcohol, club, drink, bottle, product placement a několik dalších zvěrstev, v podstatě se jedná o nejpoužívanější termíny v písních britské hitparády. Netroufám si tvrdit, že každá písnička má mít hluboký význam, ale přecijenom by mohla být obsahově bohatší než text typu „Jdu do klubu, vidim děvky, tancuju s nima a chlastám drinky“, na kterém pracuje v průměru 3–5 textařů.

Původ téhle choroby vkusu vidím ve znalosti a neznalosti lidí zároveň. Protože je většina těchto songů v angličtině, tak značná část publika vůbec netuší, o čem vlastně písničky jsou (a někdy je to vzhledem k obsahu dokonce lepší u té neznalosti nechat). Popravdě je jim to vlastně i obsah fuk hlavně, že se na to dobře tancuje. Na druhou stranu i kdyby rozuměli, tak o čem jiném by měli poslouchat písničky než o pařbách, když nic jiného neznají.

Celý článek »