Český (anti)marketing

Je paradoxní, že ačkoliv jsou občané ze severní části zaoceánského kontinentu považováni (speciálně u nás) za blbce a jejich „americký úsměv“ se stal jakýmsi termínem technicem značícím tupý, všudypřítomný úsměv, jsou v oblasti marketingu a reklamy vzdáleni od našich způsobů prodeje zhruba tak jako Mozartův Don Giovanny od Landova Krysaře (pro neznalce, burany a pobudy to znamená světelné roky, na hony, nebo také hodně moc daleko).

Jedna z příčin tohoto faktu je jasná a to historie, protože posledního půl století se tu na způsobech propagace nepracovalo vůbec a když ano, tak to bylo hodně špatně. Samosebou je to jeden z důsledků za uzdu vedené ekonomiky, ale tato doba je již 20 let pryč, a jakkoliv je nyní naše prostředí více než benevolentní, vznikají tu taktiky pro zvýšení prodeje natolik špatné, že snad i pojem taktika by se mohl urazit užít jej v souvislosti s těmi zvěrstvy, která jsou v českých končinách prováděny.

Nejedná se pouze o televizní reklamy, ale o celkový postoj firem k zákazníkovi jako takovému, protože v tom je úplný základ podnikání speciálně pak pro malé firmy/živnostníky, kde nemůžou spoléhat na velké zakázky. Kolikrát přijdete do obchodu a chování prodavačky vás přivádí k myšlence, zda-li jste si nespletli dveře a nevlezli místo cukrárny do prodejny potřeb pro chov prasat. V lepším případě se potom bojíte otočit, abyste nedostali něčím přes hlavu, jak je na vás bubblegum žvýkající slečna za pultem milá, očekávat potom ochotu a pomoc při naplnění naší (zákazníkovy) představy je bláhové.

Pokud má nějaká firma marketing „zmáklý“ na vysoké úrovni, tak se s nejvyšší pravděpodobností jedná o firmu zahraniční původem (Apple, McDonald, Starbucks, Specialized, Vodafone, Axe, Old Spice, Nike apod.), těmto společnostem je jasný fakt, že prodávají zákazníkovi, nikoliv, že zákazník je po lobotomii a rád dorazí na pobočku firmy a koupí první věc vraženou do produktuchtivých pazour.

Návštěva obchodu

Srovnám to, co je mi nejbližší – cyklistiku. V typicky české prodejně přijdete do místnosti, kde vás (možná) pozdraví vousatý týpek za pultem, který si buď prohlíží časopis, nebo se baví s kolemjdoucím kamarádem. Vy se zatím procházíte po obchodě a pozorujete desítky a desítky kol naskládaných vedle sebe s mezerou 10 až 20 cm, aby se jich tam co nejvíce vešlo. To ovšem má za následek to, že vy jakožto zákazník – jejich pán nemáte šanci si výrobky pořádně prohlédnout a nesměle bloudíte mezi stojany. Když se prodavač vypovídá a konečně se uráčí dorazit, jste tak rádi, že vám něco vrazí do ruky a ušetřil vás trápení se nevědomostí, a konečně opouštíte prodejnu s pocitem ztraceného času a hororové příhody, která je skvělá pro publikum večerních povídaček v sousedství, ale už nikoliv pro majitele obchodu. Vystrašený zákazník totiž už zavítá do takového obchodu pouze, že nebude zbytí, v horším případě potom už nepřijde vůbec.

Oproti tomu firmy s vypracovaným plánem se k zákazníkovi chovají jako ke skutečnému pánovi, jejich prodejna je prosvětlená a prostorná, aby se v ní člověk cítil co možná nejlépe. Prodavači se snaží poradit, pomoct a povídají si s vámi, to všechno vede nenásilně k úmyslu něco vám prodat. Kdyby se tak nestalo tak alespoň máte dobré pocity a jistě přijdete zas. Tahle souvislost jakoby českým firmám nedocházela. V našich končinách je naprosto nemyslitelné (až neslušné) , že byste strávili 20 minut hovorem s prodavačem a stejně nic nekoupili.

Tohle všechno bude mimo jiné také obrazem naší společnosti daleko větším než všude proklamovaná politická scéna. Od té dávají všichni „obyčejní“ lidé ruce pryč, protože politici jsou „svině“ a „všichni kradou“, ve skutečnosti by se měli lidé zahledět mezi sebe a nečekat ve zlepšení zhůry. Ostatně dokud bude nejčtenějším autorem Viewegh, nejprodávanějšími novinami Blesk a nejúspěšnějším režisérem Troška, tak těžko můžeme čekat zlepšení.